Našemu údolí se všechny druhy chřipky zatím docela vyhýbají. Bohužel naše kotlinka se jeví být epicentrem epidemie choroby, kterou v žádné lékařské knize nenajdete a o to je nebezpečí větší. Její příznaky jsou totiž velice nenápadné a v některých (spiklenecké mrknutí směrem ke Strakovce) kruzích naprosto běžné. Proto mi dovolte, abych začal poněkud zeširoka...
V České filmové databázi, která čítá na čtvrt milionu titulů je za nejlepší film všech dob považován film Franka Darabonta Vykoupení z věznice Shawshank. Pojednává
o neprávem odsouzeném bankovním úředníkovi, který si navzdory okolnostem za zdmi vězení zachová krom zdravého rozumu i víru v to, že se jednoho dne dostane ven. Osobně nevidím jediný důvod, proč by na jeho místě měl být třeba Forrest Gump, který je vzásadě o tomtéž a krom toho obsahuje ještě spoustu humoru a věcí, které ve filmech vídáme mnohem radši, než mříže, zaujaté dozorce a oběšení propuštěného seniora, ale to, proč o prvenství tohoto filmu nehodlám diskutovat je fakt, že mi prostřednictvím výjimečně povedeného dabingu obohatil slovník o jednu úžasnou a až machiavelisticky zákeřnou urážku, která se dá navíc formulovat do otázky, na kterou tázaný, jeli této inzultace hoden, nemá šanci najít adekvátní odpověď.
„Proč jste tak zabedněný?“
Ptáte so co je to za urážku? Dle mého nejneskromnějšího názoru se jedná o atomovou bombu ukrytou v poštovní obálce. Už představa fyzicky zabedněného člověka ve mne představuje vše, jak bych se nikdy cítit nechtěl, byť si tak občas připadám. Sám, uprostřed velkého skladiště obklopen několika málo bedýnkami, které jsem kolem sebe narovnal a do úhledných komínků a které mi teď brání jak ve výhledu, tak v odchodu. Ona zabedněnost ve mne evokuje dobrovolné obklopení se překážkami, které nám v danou chvíli dají zapomenout na vše ostatní. Ostatně všichni se dobrovolně“zabedňujeme“ vším možným. Úvěrem na věc, kterou nepotřebujeme, večírkem, na který jdeme jen proto, že se to od nás čeká, sňatkem, který nám kolem našeho života vystaví úhledný plůtek...
Proč se zde navážím do hodnot, které sám alespoň z části uznávám a ke který třeba
i po očku směřuji? Protože o to tu nejde. Osočit někoho ze zabedněnosti totiž nelze jen tak. Nemůžete přijít k prvnímu člověku, který se podle vás chová jako idiot
a zeptat se ho, proč je tak zabedněný. Lidé se nějakým způsobem chovají výhradně proto, že z něho mají prospěch. Rychlá jízda autem navzdory pokutám zvedá hladinu adrenalinu a zkracuje vzdálenosti a dokud je poměr přínosu a negativních následků únosný, nemusí se vždy jednat o zabedněnost. Jde prostě o cenu, kterou všichni platíme za své libůstky.
Pravá a nefalšovaná zabedněnost však přináší trápení jak zabedněného, tak jeho okolí. To ho pozoruje, nechápavě pokyvuje hlavou a říká si, že už mu to přeci musí dojít, ale jako zabedněnec
v domácím léčení bych vám ale chtěl říci, že nemusí a je jen na nás, zda-li se necháme uchlácholit tím, že jde jen o neškodnou zabedněnost, anebo budeme našim politikům, řidičům sebevrahům a kamarádům, co se nejsou schopni odstěhovat od rodičů dokola pouště Shawshank a ptát se jich, jestli už některé ze svých bedýnek rozštípali a spálili v kamnech.
