Víra je věc, která vám dá křídla. Víra lidi vynáší vysoko. Vzduch tam řídne, vítr sílí a na nic už si tam nesáhnete. Nakonec vám vítr vaše křídla zlomí a většinou se tak stane nad šestiproudovou dálnicí kudy se v dvacetitunových kamionech vozí jogurty do Tesca. Malá Edie odložila ambice do kouta a ve stoupavém proudu začala nabírat výšku. Létala s Andym. Andy byl hokynář, který kupoval značkové obaly a vytvářel z nich koláže. Lidé z nich byli nadšení, protože nechápali drzost, se kterou on předkládal to, co oni už dávno považovali za prázdné. Chtělo by se říct, že se s Andym doplňovali, ale to by se toho chtělo trochu víc, než v plechovce od fazolí skutečně zbylo. Andy byl perská kočka nasávající energii do prázdnoty uvnitř sebe sama. Filmy, které spolu točili byly sračky. Vlastně to nebyly ani filmy. Šlo jen o další pokus prodat další prázdnou nádobu. Edie se ale stala slavnou. V New Yorku byla v té době vytyčena nová zemská osa a svět se kolem ještě nenakousnutého jablka měl začít otáčet rychlostí dne trvajícího 15 minut. Na chvíli se tak možná stalo, ale zem se nepohnula a Andy si sehnal novou hostesku.
Celou tu dobu se kolem poflakoval ještě chuligán s kytarou, který Edie na tu prázdnotu upozorňoval a snad se o ní i bál... Problém je, že když chcete s prázdnotou obchodovat, hrozně těžko se v ní hledá hranice, kde končí zboží a začíná duše a jen málokdo doopravdy vnímá energii a víru, kterou od ostatních přijímá. Andymu to asi nedošlo nikdy. Andy. Edie.
Pojeď s náma, uvidíš něco!
