Festival daze 2011

Už jen měsíc...

Cože? Nemá pršet? A co to má bejt sakra za festival? Novej kapitán Morgan? Ještě větší, než minule? A nebude to už třeba náhodou větší než Thermal? Aeroport je letos ok? Krása. Oranžová strikes back. Halušky za 60,- Mojito za půl hodiny, kopající beaty, holek jak z reklamy na Axe. Wendy, Monika, Tereza, Vicky, Denisa, Simona, Janička a... Strašně moc lidí je tady. Pomalu začínám dávat zapravdu starousedlíkům a festivalovému dění se budu klidit z cesty... Nutně potřebuju sehnat speciální kartičku. Ne. Potřebuju, aby všichni přišli do čajovny do stínu stromu... Tohle jsem napsal minulý rok. Jeden by řekl, že je to každý rok stejné.

Není. Nic není nikdy stejné.

Stan tentokrát ovládne kapitán Jameson. Třeba si sebou přiveze i svojí ženu Jennu. Lounge ale nebude větší. Bude menší. Klidnější. Meeting point. Melting point. Workshop point. Whatever. Oranžovou sice máme z očí, ale pořád tu straší. Axe tu asi nebude, ale Wendy, Monika, Tereza a ostatní se postaví do řady a budou si hrát na V.i.p.inky. Hromady lidí tu budou a sejdeme se v čajovně. Strom už tam ale není... Zato tady máme super kebab a v parku u pošty nový klub.

Možná je to jen malý krok pro člověka, ale je to velký skok pro město.

0.03 O lidech

Do lidí kolem sebe jsem vždy vkládal mnoho víry. Možná víc než do sebe, ale přišlo mi to logické, protože obraz o nás samých získáváme prostřednictvím našeho okolí. Teprve po letech si uvědomuji, jak nebezpečná taková víra může být. Není nutné být rovnou sobec, aby člověk mohl fungovat v rovnováze se sebou i ostatními, ale vkládat do jiných víc jak polovinu svých sil považuji za nemoudré. Za nějakou dobu se totiž jeden vyčerpá, vyhoří a pro lidi, kteří z jeho skutků celou dobu čerpali (v dobré víře a bez zlých úmyslů) začne být okoukaný a nepotřebný. Bez přátel bych nebyl kde jsem, ale kdybych se dříve naučil rozlišovat přátele a přátele, možná jsme z toho všichni mohli mít víc.

Je však zbytečné řešit minulost a dramaticky stříhat pouta. Stačí jen se víc soustředit na sebe a celkovou interakci. Včera se hrál hokej a velká část mých přátel ho sledovala společně v hospodě. Je zbytečné řešit kolik z nich byli přátelé, kamarádi, parťáci, lepší či horší známí... Měl jsem práci a tuhle sešlost jsem vynechal. Utrpěl tím někdo z nich? Nemyslím. Kdybych dorazil, domnívám se, že by mne rádi viděli, ale beze mne si to nejspíš užili stejně. Kdybych tam ale dorazil, nestihl bych dodělat práci, nedostal bych zaplaceno a do společnosti bych nemohl vyrazit mnohem déle...

Ve finále jsme to my a zase jenom my, kteří si stanovujeme naši vlastní cenu a hodnotu naší společnosti. Možná bude lepší, když se budeme všichni vídat méně a budeme si vzácnější a společně strávené chvíle budeme využívat k něčemu lepšímu než jen řešení toho, co jsme ještě včera a předevčírem neprobrali. 

Jeden si taky mimo hlavní tok dění uvědomí, kolik opravdových přátel zanedbává kvůli známým...

Sorry BBC

p.s. Na svou vlastní svatbu je ale lepší dorazit...