0.03 O lidech

Do lidí kolem sebe jsem vždy vkládal mnoho víry. Možná víc než do sebe, ale přišlo mi to logické, protože obraz o nás samých získáváme prostřednictvím našeho okolí. Teprve po letech si uvědomuji, jak nebezpečná taková víra může být. Není nutné být rovnou sobec, aby člověk mohl fungovat v rovnováze se sebou i ostatními, ale vkládat do jiných víc jak polovinu svých sil považuji za nemoudré. Za nějakou dobu se totiž jeden vyčerpá, vyhoří a pro lidi, kteří z jeho skutků celou dobu čerpali (v dobré víře a bez zlých úmyslů) začne být okoukaný a nepotřebný. Bez přátel bych nebyl kde jsem, ale kdybych se dříve naučil rozlišovat přátele a přátele, možná jsme z toho všichni mohli mít víc.

Je však zbytečné řešit minulost a dramaticky stříhat pouta. Stačí jen se víc soustředit na sebe a celkovou interakci. Včera se hrál hokej a velká část mých přátel ho sledovala společně v hospodě. Je zbytečné řešit kolik z nich byli přátelé, kamarádi, parťáci, lepší či horší známí... Měl jsem práci a tuhle sešlost jsem vynechal. Utrpěl tím někdo z nich? Nemyslím. Kdybych dorazil, domnívám se, že by mne rádi viděli, ale beze mne si to nejspíš užili stejně. Kdybych tam ale dorazil, nestihl bych dodělat práci, nedostal bych zaplaceno a do společnosti bych nemohl vyrazit mnohem déle...

Ve finále jsme to my a zase jenom my, kteří si stanovujeme naši vlastní cenu a hodnotu naší společnosti. Možná bude lepší, když se budeme všichni vídat méně a budeme si vzácnější a společně strávené chvíle budeme využívat k něčemu lepšímu než jen řešení toho, co jsme ještě včera a předevčírem neprobrali. 

Jeden si taky mimo hlavní tok dění uvědomí, kolik opravdových přátel zanedbává kvůli známým...

Sorry BBC

p.s. Na svou vlastní svatbu je ale lepší dorazit...